Obezita a stres

Stres ve 21. století má zcela jinou podobu, než na jakou je člověk od přírody připraven. Forma stresu je především sociální – nikoliv ohrožení příslušníky cizího kmene nebo lov divokého zvířete. V těchto dávných dobách měly reakce, které ovšem nastupují v organismu dodnes, hluboký smysl: činnost trávicího systému byla pozastavena, svěrač žaludku i střeva se uzavřel, sekrece trávicích šťáv (trávicí enzymy slinivky břišní a šťávy žaludeční) ustala,namísto trávicího traktu bylo přednostně prokrveno příčně pruhované svalstvo,aktivovala se činnost potních žláz, oční čočka byla zaostřena na dálkové vidění, zvýšila se frekvence srdečního tepu i síla srdečních stahů, zvýšil se krevní tlak, byla aktivována lipolýza tuku v tukových buňkách... Bylo možno vyrazit, bojovat o život, utíkat, lovit, bránit se.

Na příkladu stresu velmi názorně vidíme, jak neskonale pomalu se organismus člověka přizpůsobuje změnám prostředí, které člověk sám navozuje. Poplašná reakce má v lidském těle stále stejný průběh!!! Ačkoliv stres má diametrálně odlišný charakter! Je to např. křivda na úřadě, časová tíseň,strach z nadřízeného, obava ze závažného rozhodnutí (náročná a odpovědná povolání – piloti, lékaři, letoví dispečeři, makléři, ředitelé velkých firem,ale i učitelé apod.), vztek na příbuzné apod. Nemůžeme utíkat, bojovat, prát se, nikoho praštit... Naopak musíme zůstat, zachovat klid, soustředit myšlenky a sebeovládání. Často navíc bez hnutí sedět. Mastné kyseliny a cukry, které nám jako pohotovostní zdroj energie kolují v žilách, se opět ukládají bez využití a v nepříznivých formách v těle. Mohou přispívat k devastaci cév. Pokud se tento stav opakuje často, může se stát dokonce do jisté míry chronickým – zvýšení krevního tlaku se stává trvalým, objevuje se nespavost, práce trávicího systému je oslabena, vylučování trávicích šťáv trvale narušeno...

Na tuto situaci reagují lidé (z hlediska příjmu potravy) zpravidla dvojím způsobem:

• Nadměrnou konzumací – zejména sladkostí, ale také jiných potravin s relativně snadnější stravitelností či schopností rychlého zasycení. Častou zastávkou ve spěchu bývají fast foody, které nabízejí rychlé zasycení potravinami s vysokým obsahem tuků, často v kombinaci s bílým pečivem (hamburger, bageta). K zahození v časovém presu nejsou ani různé „úlovky z ulice“, jako je párek v rohlíku, langoš, bramborák apod. Další problém této konzumace spočívá ovšem v její kultuře, kdy se na jídlo nesoustředíme, a mozek proto nemá dostatek informací o příjmu potravy (chuť, vůně, celkové uvolnění). Kompenzaci si pak žádá večer, když doma nastane relativní klid. Bez ohledu na to, že kaloricky je denní výdej již pokryt, organismus si žádá též kompenzaci chuťovou a pocitovou, což k jídlu přirozeně patří;

• Sníženou konzumací potravy, poruchami trávicí soustavy – tito lidé jí málo, v průběhu pracovního dne nejsou schopni zkonzumovat žádné větší jídlo. Potýkají se s opačným extrémem: jsou hubení, dochází k úbytku svalové hmoty